Virtuální realita (VR) se obecně definuje na základě typu použité technologie, mezi něž patří náhlavní zobrazovací zařízení, stereoskopické funkce, vstupní zařízení a počet stimulovaných smyslových systémů. Pro tento typ práce nelze opomenout ani rozšířenou realitu (AR). Jde o typ virtuální reality, který objekty nebo místa v reálném světě překrývá digitálními počítačem generovanými informacemi za účelem zlepšení uživatelského zážitku. Rozšířená realita (XR) představuje spektrum mezi částečně digitálním světem rozšířené reality a plně pohlcujícím zážitkem virtuální reality. Někdy se také označuje jako prostorová interakce s výpočetní technikou (spatial computing) nebo imerzivní technologie.
Navzdory svému potenciálu představují tyto technologie několik rizik pro bezpečnost a zdraví pracovníků.
Jednou z oblastí, která vzbuzuje obavy, jsou fyzická a ergonomická rizika. Pracovníci mohou v důsledku dlouhodobého používání náhlavních souprav pociťovat kybernetickou nemoc, zrakovou zátěž a muskuloskeletální poruchy. Imerzivní virtuální prostředí také zvyšují riziko pádů.
Významným problémem spojeným s těmito technologiemi jsou i psychosociální rizika, protože dlouhodobé používání těchto technologií může vést k technostresu, kognitivnímu přetížení a izolaci, což jsou problémy, které jsou již mezi pracovníky pracujícími na dálku rozšířené. Navíc imerzivní povaha rozšířené reality může snižovat situační povědomí, což pracovníkům ztěžuje rozlišování mezi virtuálním a reálným prostředím, což může vést k nehodám.
Existují také etické a právní obavy, které do značné míry souvisejí s neregulovanou povahou těchto technologií. Vyvstávají otázky ohledně soukromí pracovníků, dříve zmíněných psychosociálních dopadů neustálého monitorování a shromažďování osobních údajů. Digitální propast, která omezuje přístup k technologiím pro určité skupiny obyvatelstva, může zhoršit nerovnost mezi pracovníky. Tyto problémy mohou zvyšovat úzkost pracovníků.
Konečně existují praktické výzvy, včetně kompatibility systémů AR a VR s osobními ochrannými pracovními prostředky. Nedostatek údajů o dlouhodobých dopadech používání XR, především VR, AR a metaverza v pracovním prostředí navíc komplikuje úsilí o prevenci a řízení těchto rizik.
Zavádění těchto technologií vyžaduje spolupráci všech zúčastněných stran, včetně tvůrců politik, výzkumníků, lídrů v oboru, technologických návrhářů, odborníků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a samotných pracovníků. Tyto skupiny musí během fáze návrhu a implementace zaujmout proaktivní přístup k vývoji opatření, která účinně řeší a předvídají rizika v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví.
Měla by být zavedena komplexní posouzení rizik a postupy pro reakci na mimořádné události specifické pro technologie virtuální a rozšířené reality. Zásadní je jasná komunikace a školení pracovníků o souvisejících rizicích a postupech bezpečného používání. Zařízení musí být navíc navržena s ergonomickými hledisky, aby se minimalizovala fyzická zátěž. Transparentnost při shromažďování a používání osobních údajů je zásadní pro ochranu soukromí pracovníků a budování důvěry.
Vizuální technologie by měly být vyvíjeny i s ohledem na inkluzivitu a přístupnost, aby splňovaly rozmanité potřeby všech pracovníků a nikoho nenechávaly pozadu.
Zdroje:
EU-OSHA. Augmented and virtual reality for remote work: are they safe for workers? European Agency for Safety and Health at Work, 23/01/2025 [cit. 2025-12-12]. Dostupné z: https://healthy-workplaces.osha.europa.eu/cs/media-centre/news/augmented-and-virtual-reality-remote-work-are-they-safe-workers.
EU-OSHA. Budoucnost práce ve virtuálním prostředí a bezpečnost a ochrana zdraví při práci [online]. Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, 2021 [cit. 2025-12-12]. Dostupné z: https://osha.europa.eu/sites/default/files/Future-of-working-and-OSH_CS.pdf.